Jajoi Kusama, japonská umělkyně, jejíž puntíky a zrcadlové Infinity Rooms proměnily její osobní posedlost v jedno z nejfotografovanějších uměleckých děl posledního půlstoletí, zemřela ve věku 97 let. Zemřela 14. srpna 2026 v nemocnici v Tokiu, jak uvedlo její studio Yayoi Kusama Inc., muzeum Yayoi Kusama a její dlouholetá galerie David Zwirner. Zpráva o jejím úmrtí se stala veřejnou 27. srpna.
Prohlášení její galerie uvádělo jako příčinu selhání více orgánů. Jiné zdroje uvedly, že její studio žádnou z nich neuvedlo, takže přesná příčina není u všech zdrojů plně objasněna, ačkoli datum, místo a fakt jejího úmrtí všechny potvrzují.
Příspěvek Yayoi Kusamy k imerzivní umělecké kultuře
Kusamova smrt uzavírá kapitolu o umělkyni, která se nejvíce zasloužila o to, že dokázala, že instalace, do které se vstupuje bez objednání, se může stát sdíleným kulturním momentem připraveným pro kameru, stejnou měnou, která nyní pohání hlavní festivalová pódia a projekčně-mapové umělecké zážitky. Dlouho předtím, než se „imerzivní umění“ stalo kategorií na každém festivalovém programu, Kusama stavěl zrcadlové místnosti navržené tak, aby se do nich dalo vstoupit, procházet se jimi a ztrácet se v nich.
Tento instinkt se vyplatil v číslech, která organizátoři festivalů rozpoznali. Její průzkum Infinity Mirrors z roku 2017 v Hirshhorn Museum ve Washingtonu, D.C., vygeneroval zhruba 34 000 příspěvků na Instagramu a 330 milionů zobrazení, což je časný signál touhy po sdílených uměleckých prostorech řízených podívanou, které nyní formují způsob, jakým festivaly a muzea navrhují své vlastní instalace.
Kdo byla Jajoi Kusama?
Kusama se narodila 22. března 1929 v Matsumoto v okrese Nagano do obchodní rodiny, která provozovala školku rostlin a semenářskou farmu. Její dětství bylo těžké, poznamenané hrubou matkou a nepřítomným otcem, a kolem 10 let začala mít živé halucinace, záblesky světla, hustá pole teček a květiny, o kterých tvrdila, že k ní promlouvají.
Kreslení se stalo jejím způsobem, jak se s těmito vizemi vyrovnat, a v roce 1939 již vytvořila tečkovaný obraz ženy, kterou vyhlazují skvrny, téma, ke kterému se vracela po zbytek své kariéry. V roce 1948 krátce studovala na Kjótské městské umělecké univerzitě, kde studovala tradiční japonskou malbu nihonga, ale její formálnost ji frustrovala a místo toho se obrátila k evropské a americké avantgardě.
Jak si Kusama vybudovala reputaci?
Kusama se v roce 1957 přestěhovala do Seattlu a poté do New Yorku, kde se rychle stala nedílnou součástí avantgardy v centru města po boku umělců jako Donald Judd a Eva Hesse. Malovala monumentální plátna „Infinity Net“, některá dlouhá přes 30 metrů, a pokrývala žebříky, židle a pohovky měkkými falickými výčnělky v díle, které je dnes považováno za průkopnické měkké sochařství.
Také inscenovala nahé „happeningy“ v Central Parku a na Brooklynském mostě jako protesty proti válce ve Vietnamu a v roce 1966 bez pozvání vtrhla s Narcissus Garden na Benátské bienále, kde prodávala jednotlivé zrcadlové koule za dva dolary za kus, dokud ji úředníci nezastavili. Přesto se současníkům jako Andymu Warholovi a Claesi Oldenburgovi často dostávalo větší uznání za podobné myšlenky, což je mezera, kterou historici od té doby spojují se sexismem a rasismem, kterému Kusama čelila jako Japonka pracující v mužské scéně.
Co je to zrcadlový pokoj Infinity?
Nekonečná zrcadlová místnost je zrcadlová komora naplněná zavěšenými světly nebo koulemi, které se donekonečna odrážejí a rozpouštějí stěny do něčeho, co se jeví jako nekonečný prostor. Kusama začala s touto sérií v roce 1963 a po zbytek svého života vytvářela její nové verze, které nakonec umístila do muzeí, včetně Mattress Factory v Pittsburghu, The Broad v Los Angeles, Louisiana Museum of Modern Art v Dánsku a National Gallery of Australia.
Pro scénu vybudovanou kolem proměny sdílených fyzických prostorů v nezapomenutelné a dokumentovatelné zážitky se Infinity Rooms blíží základnímu textu. Vznikly desítky let předtím, než se projekční mapping a LED prostředí staly stálicími prvky festivalů, a dokázaly, že diváci se v prostoru postaveném čistě proto, aby byl ohmatán a fotografován, mohli hodiny frontovat na pár minut.
Návrat k prominenci po letech zapomnění
Kusama se v roce 1973 vrátila do Japonska a setkala se s nepřátelským přijetím kritiků, kteří ji označili za „královnu skandálů“. V roce 1977 se po dalším pokusu o sebevraždu dobrovolně přijala do psychiatrické léčebny, kde objevila lékaře, který se jí věnoval arteterapii, a rozhodla se tam žít po zbytek života, přičemž její ateliér se nacházel jen kousek odtud v Tokiu.
Uznání nakonec dostihla i její dílo. Retrospektiva v New Yorku v roce 1989, její zastoupení Japonska na bienále v Benátkách v roce 1993 a putovní retrospektiva v roce 1998, kterou společně uspořádaly LACMA a MoMA, oživily mezinárodní zájem a její dýňové sochy, které se po bienále v roce 1993 vyvinuly jako jakési osobní alter ego, se samy o sobě okamžitě staly rozpoznatelnými ikonami. V roce 2006 se stala první Japonkou, která obdržela Praemium Imperiale, jedno z nejvyšších vyznamenání ve světě umění, a v roce 2016 obdržela japonský Řád kultury. Muzeum Jajoi Kusamy, které osobně založila, bylo v Tokiu otevřeno v roce 2017.
Co řekla o svém vlastním odkazu?
Kusama se přímo vyjadřovala k tomu, co pro ni umění znamená. „Budu malovat, dokud nezemřu,“ řekla, a jinde dodala: „Mám pocit, že mi v životě zbývá jen málo, ale stále bojuji za své umění na život a na smrt.“ Ve své autobiografii Infinity Net napsala: „Kdyby za sto let někdo viděl mé umění a pomyslel si: ‚Kusama odvedla opravdu dobrou práci,‘ byla bych spokojená. Umění je pro mě krédo.“
Svá díla také zarámovala do kosmických pojmů, které přirozeně zapadají do rozsahu jejích instalací: „Naše Země je jen jedním puntíkem mezi milionem hvězd ve vesmíru.“ Podle prohlášení muzea Yayoi Kusama pokračovala v malování až do svých posledních dnů a nikdy neodložila štětec.
Co se stane dál s Kusamovou prací a vlivem?
Muzeum Jajoi Kusamy v Tokiu zůstává otevřené jako trvalý domov pro její instalace a její „Infinity Mirror Rooms“ (Zrcadlové místnosti nekonečna) jsou dlouhodobě vystaveny v muzeích po celém světě. Očekává se, že David Zwirner, její galerie od roku 2013, bude i nadále zastupovat její pozůstalost a nadaci, ačkoli podrobnosti o pohřbu a vzpomínce nebyly v době psaní tohoto textu zveřejněny.
Kusama strávila téměř sedm desetiletí proměňováním soukromých halucinací ve veřejnou podívanou a tím pomohla napsat plán pro imerzivní umělecké zážitky připravené k fotografování, které dnes definují tolik festivalové a instalační kultury.
Zůstaňte s FeedFreq a dozvíte se více o umělcích a vizionářích, kteří utvářejí budoucnost imerzivního a festivalového umění.
